Kapesní hodinky: co to je a jak je nosit?

Sběratelské kapesní hodinky jsou nejen poctou módě, ale také vynikajícím doplňkem, který bude majiteli věrně sloužit po mnoho let. Kapesní nástroje jsou však nyní považovány spíše za umělecké dílo než za nástroj pro určování přesného času.

V moderním světě je téměř nemožné najít osobu s kapesními hodinkami oblečenou v neformálním oblečení. Ale navzdory tomu, kapesní hodinky mají stále místo v srdcích většiny sběratelů.

První kapesní hodinky se objevily v 17. století s vynálezem mechanismu vhodné velikosti. Místo skla byly uzavřeny mosazným víkem, které chránilo šípy, které bylo možné přeskupit prsty. Sklo se používá zhruba od roku 1609. V roce 1675 v Anglii představil král Karel II oděvy jako vesty s kapsami, které byly ideální pro většinu kapesních hodinek té doby. Do té doby hodinky nenosili v kapsách.

S příchodem kapesních hodinek až do poloviny 18. století nebyly považovány za luxusní zboží. Americké hodinářské společnosti vyráběly ve velkém množství vynikající kapesní hodinky. Drahé byly pouze ručně vyráběné švýcarské kapesní hodinky. Obecně měly kapesní hodinky poskytovat lidem nižší příjmy.

V roce 1860 představila americká hodinářská společnost Waltham kapesní modely s označením „57“. Předpokládaly se pro ně vyměnitelné díly, což snížilo náklady na výrobu kapesních zařízení. Technické inovace ve výrobě společnosti Waltham umožnily vyrobit více než 50 000 kopií ročně, čímž překonaly ostatní výrobce podobných produktů.

Kvalita přitom zůstala vynikající: nástroje ukazovaly čas s přesností, přičemž zůstávaly praktické a vzhledově vynikající. Díky těmto číslům se společnost Waltham stala vlajkovým výrobcem levných vysoce kvalitních hodinek. Jejich design byl samozřejmě nižší než u švýcarských protějšků, jako je Breguet, ale pokud jde o přesnost, byli na špičkové úrovni.

Kapesní hodinky neztratily svou popularitu až do první světové války. Poté vojáci použili příkopové modely, které byly ve válce pohodlnější. V Ruské říši byl nejslavnějším hodinářem Pavel (Paul) Karlovich Bure a jeho syn, který později přenesl výrobu do Švýcarska. Po Bureově smrti přešlo hodinářství na jeho švýcarské spolupracovníky, protože Paul nezískal dědice.

Největší poptávka mezi sběrateli pro následující staré kapesní modely od společnosti „Pavel Bure“:

• „Dodavatel dvora“, vydání z roku 1910;
• vzácný model z roku 1912 s neobvyklým číselníkem;
• model s pouzdrem cupronickel, vydání 1917.

Kapesní hodinky byly také módním zařízením v období SSSR. Bleskový model je stále považován za cennou a drahou vzácnost v soukromých sbírkách nebo v muzeích. Vysvětlíme, co způsobilo poptávku po starých „Blescích“ ve století XXI na území všech bývalých zemí SSSR i v zahraničí.

V roce 1929 Stalin nařídil nákup Duberta Hamptona a výstavbu továrny na hodinky na Uralu, která dostala jméno Molniya. Podnik pracoval ve Zlatoustu ve prospěch armády a letectví. Během Velké vlastenecké války se závod usadil v Čeljabinsku, kde funguje dodnes. V SSSR si takové hodinky mohli dovolit koupit pouze vůdci strany, vojenský personál nebo vědci. Běžní sovětští občané si to nemohli dovolit.V sovětských dobách byly hodinky Molniya uděleny hrdinům, zatímco design prémiového hodinového zařízení odpovídal každému výkonu.

Kapesní hodinky se liší mechanismy, designem a konstrukcí. Kromě moderních elektronických zařízení s hudbou, pokud je to žádoucí, umístěných v popruhu, existují vzácné sběratelské mužské modely: křemen, s rytmem a melodií, zlato se šperky s drahými kameny, smalt.

Hodinové mechanismy.

• Klíčovým závodem je „Key-wind, key-set“. Většina kapesních hodinek raného období byla spuštěna se speciálním klíčem, který je součástí balení. Byl vložen do otvoru v zadním krytu zařízení.

• Navíjecí hřídel je „Stem-wind, stem-set“. Hodinky se objevily v roce 1850 díky hodináři Patek Philippe. Majitel je mohl spustit bez klíče otočením korunky umístěné na pouzdře.

• Navíjecí hřídel s blokováním-„Vřeteno, páková sada“. Standardní uspořádání všech železničních hodin po roce 1908. Majitel musel otevřít sklo a přesunout páčku umístěnou na číselníku do polohy nastavení času (navíjení). Pokud by byla páka nastavena na režim navíjení, mechanismus hodinek by se navinul a nebylo by možné snížit čas.

Mechanické hodinky pod kovovým krytem, ​​otevírají se stisknutím speciálního tlačítka. Pružinou ovládané hodinky byly praktické a chráněné před poškozením a nečistotami.

Ekonomická možnost bez ochranného krytu a řetězu, zavedená v roce 1876.

Sběratelům nabízí jedinečný kus trojúhelníkového tvaru vyrobený v pozlaceném pouzdře, který je vyroben pomocí dvou desek.

Tento model se vyznačuje přítomností okna, někdy chráněného jiným sklem. Tento design je vhodný pro majitele, aby viděl čas, aniž by musel otevírat víko zařízení. Je pozoruhodné, že první nápadné kapesní hodinky vyrobila v roce 1775 společnost Breguet, kterou vlastní talentovaný mechanik Abraham-Louis Breguet. Podařilo se mu umístit do hodin miniaturní zvony, na které byla v určitou dobu udeřena drobná kladívka.

Hodinky se 150letou historií, které začaly díky podnikavému Louisu Brandtonovi, kterému bylo v roce 1842 23 let. Louis sbíral hodinky z dílů zakoupených od místních řemeslníků. O výrobky byla velká poptávka a poskytovaly majiteli pohodlný život.

Po smrti Louise přešel obchod na jeho syny, kteří přeměnili dílnu jejich otce na malou produkci. Mechanismy a náhradní díly Louis-Paul a Cesar Brandton vyráběli samostatně. V roce 1884 byl vyroben první kalibr pojmenovaný podle písmene „Omega“ z řecké abecedy. Proto se nyní výrobky takto nazývají. Poté byla společnost, dříve nazývaná Louis Brandt & Fills, také přejmenována.

V roce 1909 se společnost Omega stala oficiálním časoměřičem závodu v horkovzdušném balónu. A o 23 let později byla poctěna, že ve stejné inkarnaci vystoupila na olympijských hrách. V roce 1903 bratři zemřeli a jejich rodinný podnik přešel na čtyři syny, kteří pokračovali v dynastii.

Období od roku 1975 do roku 1980 se pro společnost ukázalo jako obtížné období. Krize zkrachovala Omega a japonská společnost vyjádřila touhu stát se novými majiteli společnosti. Dohoda se neuskutečnila, společnost zachránily banky, které se zavázaly Omeze.

Kopie společnosti stejného jména z roku 1960 s kravou na niklovém a chromovaném pouzdře.

Mechanický model švýcarsko-francouzský vyroben v roce 1950 s designem pouzdra typickým pro tehdejší dobu, vyroben z chromu a oceli a pokryt zlatem. Případ kopie z roku 1960 je vyroben ze stříbra.

Vojenské hodinky z roku 1940 byly vyrobeny pro britské královské námořnictvo, o čemž svědčí odpovídající označení na pouzdře. Tyto a další modely starožitných strojků do kapesních hodinek se dnes nacházejí v aukcích. Jejich hodnota je ovlivněna celkovým stavem starožitností. Cena se pohybuje od 300 do 1 000 eur. Časem navíc náklady jen rostou.

Kapesní hodinky jsou konstrukcí několika příslušenství určených k měření času. Pro snadné nošení je pouzdro s ciferníkem připevněno na řetízku. Sada často obsahuje speciální klíčenku pro zajištění příslušenství. Je určen k připevnění do kapsy na vestě nebo kalhotách. Takové kapse se říká strážní kapsa.

Zajímavé je, že položky jako vesty se objevily jako pocta módě kapesních hodinek. Malá kapsa na hodinky může být skrytá nebo vnější a nachází se na hrudi. Řetízek slouží nejen jako zapínání a doplnění hodinek, ale také jako plnohodnotný doplněk a dokonce ozdoba.

Pozoruhodná je skutečnost, že mechanismus starých hodinek byl navinut klíčem, který je součástí soupravy. Bylo hranaté a nošené na řetězu. Mít kapsu na oblečení bylo proto nutností. V opačném případě by struktura jednoduše neměla kde najít. Oblíbenými doplňky kapesních hodinek byly také speciální stojany. Šlo o skutečná umělecká díla, na nichž byla zařízení hrdě vystavena v plném zobrazení v domě. Sběratelé a obchodníci se starožitnostmi jsou stále velmi uznávaní.

Dříve si jen pár vyvolených mohlo dovolit koupit miniaturní zařízení pro určování času. Dnes, stejně jako dříve, je přítomnost kapesních hodin známkou materiálního bohatství a vysokého postavení, zvláště pokud je vzorek vyroben ze zlata nebo stříbra.

Kapesní hodinky lze tradičně nosit pomocí řetízku připevněného k vestě pomocí svislé smyčky. Většina moderních vest takovou smyčku nemá. Ale řetízek můžete také zapnout průchodem obvyklou smyčkou vesty před zapnutím. Ve staré klasické módě se kapesní hodinky nosily v kapse vesty a zapínaly řetízek na knoflík. Hodinky byly umístěny do kapsy tak, aby byl ciferník otočen směrem k tělu. Je pohodlnější takto poznat čas. Praváci dávají hodinky do kapsy vpravo, leváci-naopak.

Další tradiční způsob nošení hodinek je vložit je do kapsy kalhot. V tomto případě je pohodlnější použít místo řetízku krátký popruh. Je lepší zvolit větší číselník, abyste jasně viděli, kolik je hodin. Byly doby, kdy byly takové hodiny nezbytným zařízením pro dělníky v továrnách a továrnách. Byly umístěny v přední kapse kombinézy. Řetěz byl s velkými články, hrubá práce.

Bylo zvykem nosit hodinky s nádherným designem na originálním řetízku v divadlech a na důležitých oficiálních setkáních, zdůrazňujících jejich postavení ve společnosti. Moderní módy často připevňují hodinky nikoli na řetízek, ale na zápěstí a vybírají náramky. Ale skuteční znalci dávají přednost kapesní verzi, kterou je třeba začít klíčem do práce.

V dalším videu najdete přehled kapesních hodinek Molniya.